Izrael letem světem
Každoročním zvykem KOZ je, ohřát si zadky někde v teple, když u nás v horách panuje zima (čti - déšť, vítr a sračky). Letos jsme zvolili za destinaci Izrael, jelikož je to země, která láká památkami, přírodou a vůbec je to takové to místo, u kterého moc lidi nechápou, proč by tam měl člověk vůbec jezdit.
K cestování do Izreale nahrávají momentálně levné lety z Prahy do Ovdy, které se pravděpodobně velmi rychle stanou minulostí. V závislosti na letenkách sme udělali 5-ti denní trip.
Letadlo nás vyplivlo večer v Ovdě (60 km od Eilatu) a hned jsme museli uznat, jak příjemné teploty tam mají v listopadu. Z letiště jezdí bus v závislosti na příletech a odletech a za 60 minut jsme byli krásně v Eilatu. Trošku čekačka na ubytko. Postarší Rusky zřejmě neznají rozdíl mezí hodinou a 10 minutami, ale za to čekání to stálo. Večer ještě hezky hurá na švavarmu a pivko.
Druhý den jsme vygooglili výlet do Red Canyonu kousek od města. Systém busů a jízdním řádů by tady pochopil i vlčák po amputaci hlavy (takže něco pro nás). Canyon byl opravdu skvostný na pohled, ovšem 50 školních exkurzí už ne. Procházka, fotky a zběsilý úprk před puberťáky. Každopádně lidi jsou tu milí, ukecaní a každý má kámoše v Praze, nebo Mostu (k tomu sme přidali úpřímnou soustrast).
Odpolko jsme si to naštrádovali na pláž, kde jsme si libovali v krásně čistý vodě, pili pivko a smáli se všem, kdo jsou v Čechách. Cestou domů jsme to vzali přes krámky, prokličkovali městem a hurá na další pivo a švavarmu.
Na středeční ráno sme se rozhodli přivstat a jet do Jeruzaléma co nejdřív, ať pak máme na místě víc času. Přece jen bus jede 4 hodiny. No a když sme s holkama byli už našťouchaný v buse a kluci byli venku, tak se bus rozjel a naše skupinka se tak nedobrovolně rozdělila. No bomba. Bez místenky, sezení na zemi, kocovina a dlouhá cesta. Kluci chytli další spoj za 4 hodiny a my si převentivně koupili zpáteční jízdenku hned po příjezdu. Nejde mi než zmínit kontrast přírodních krás a tun odpadků na stráních u silnic. Škoda tak hezké vyspělé země, která si neumí poradit se sběrem odpadu. To samé v malém ve městech. Zhyzdím to za rohem, aby to tady vypadalo k světu. Takový smutný přístup.
Bydlení sme měli hned u Davidovy věže ve Starém měste s bytným vyčůraným jak díra do sněhu. Arab a hostel je zřejmě pekelná kombinace. Ale výhled pěkný, nic nás nesežralo a ta divně vypouklá střecha hostelu byla zřejmě kvalitka. Hned u nosu bylo super bludišťojdní tržiště, kde měli od cetek a koření úplně všechno. Odpolední prochajda po zbytku starého města, Zeď nářků, pivo a švavarma (no, třetí den už to člověka dost sere).
Čtvrtek se nám povedl asi úplně nejvíc. Po odpálkovaní taxikářů a seznámení s úžasným palestincem Davidem sme dorazili do Betléma, který je jedno velké hlučné a voňavé tržiště. Je o polovinu levnější než Izrael a má nezaměnitelné kouzlo. David nás protáhl městem, dal nám pár rad a zavedl nás na čaj k Sammymu (boží toť týpek, který se stále směje od ucha k uchu). P.S.: Tady je odkaz na video Conana, kde můžete Sammyho vidět. Nabití novou energií sme proběhli centrum, trhy a skočili na oběd (konečně nebyla švavarma). Zajímala nás v Betlémě hlavně Banksyho zeď, podél které jsme to vzali skrz check point zpět do Izraele. Měli ohromnou prču z toho, že jsme strávili celý den v Palestině. Člověk se tu nemusí ničeho bát. Snad jen švavarmy every where, a že taxikáři jsou fakt židi. Večer jako třesnička na dortu procházka skrz ještě větší tržiště, rozhazování posledních peněz.
No uteklo to rychle a celý pátek nám pomalu zabrala cesta zpět do Eilatu a na letiště v Ovdě. Odjezd se nesl v duchu "Určitě se sem někdy vrátím a podívám se zas jinam". Po vzevrubných mnohonásobných letištních kontrolách, kdy dva z nás měli menší potíže, výsleších, dohadech, nervech v kyblíčku a div ne prohlídkám per rectum byl náš pocit "No ani hovno". Inu uvidíme, naše citlivé duše se přes to jistě brzy přenesou a my si pojede nasolit naše šunky k Mrtvému moři.