Prázdninová Osvětim

K ježdění do Osvětimi mě vlastně přivedla moje neteř, která byla se školou na exkurzi v Terezíně a vrátila se hrozně zklamaná. Zklamaná, že očekávala něco, čeho se jí nedostalo. Krom toho, že prostředí Terezíne je zajisté méně lákavé, než samotná Osvětim, přispěl i nedostatečný výklad o historii tohoto místa.

A tak jsem byla požádána, jestli bych s neteří nezajela do Osvětimi, aby měla opravdu hluboký zážitek a plně pochopila historii holocaustu. Dala sem si dohromady potřebná fakta, zajistila potřebné náležitosti a doplnila auto o kamarádku a dva sympaťáky z cestovatelké seznamky.

Cesta byla očistec. Pšonci neumí řídit, byla prázninová zácpa a každou chvíli jsme narazili na autonehodu. Do guesthousu jsme tedy dorazili až před desátou večerní úplně vygumovaní. Dali jsme si welcome drink a šli spát.

Ráno jsme vyrazili do muzea, kde jsem měla objednán vstup s českým průvodcem, který jde zajistit o prázdninách. Klobouk dolů před průvodkyní, její perfektní češtinou a fenomenální pamětí. Ale sluchátka blbla, nás z toho bolela hlava, exkurze se vlekla pomalu. Vzpoměla sem si na hlášku z Přátel. Chandler: "Ach ti turisti, nahánějí je tu jako dobytek. A každou chvíli udělá nějakej idiot bůůů." Monika: "Tak proč to děláš? Když ti to tak vadí." Tak sem se rozhodla, že příště ušetříme a exkurzi si zpříjemníme posvém.

Průvodkyně nás pak ještě velmi krátce a neobsazně protáhla Březinkou, kam jsme se sólo podívali po obědě, abychom si jí prošli v klidu celou a udělali si hezké fotky. No zážitek to byl masakroidní. Večer sme se nad pivkem s Maruškou shodli, že je to mnohem horší než Černobyl, nějak to na nás všechny dolehlo.

V neděli ráno jsme si střelili solné doly ve Věličce (když sme je našli). Radči jsme si dali výklad v polštině, jinak by nás to vyšlo aj dráž než Osvětim. Sešli sme nekonečným schodištěm do bludiště solných dolů. Sochy ze soli, zdi ze soli, slaná voda, no nelízněte si někde. Ven sme se dostali asi po dvouch hodinách zcela dehydratovaní. Protože jak řekla Maruška v podzemním bufáči: "Tu kolu za 7 Zl, ať si strčí do prdele a otevřou."

Při nastálém počasí sme se svorně shodli, že je čas odjet domů. Krakov na nás čeká příště.