Rumunský Banát, krajinou českých krajanů

25.08.2017

Po roce návrat do Banátu, oblasti na jihu Rumunska, kde se nachází několik českých vesnic.

Loňská expedice do neznáma byla považována za celkem zdařilou, a tak jsem naplánovala další, tentokrát ve větším měřítku. Obří auto z půjčovny, 8 dní, 9 lidí a 9 lahví lepší vody. Sešla se vskutku super punková parta a cesta nám rychle utekla.

Po příjezdu sme si sedli k pivku, kecali a kuli plány. Na druhý den sme prolítli krasové jeskyně v okolí Svaté Heleny, hledali a nenašli římské naležiště a skončili na pouti v Nové Moldavě. Improvizace bomba!

Bylo na čase poprvé nahodit krosny a pohnout se o vesnici dál. Gerník je další malebná česká vesnička, skrytá v údolí mezi kopci. Místní se o nás starali jako o vlastní, takže sme okamžitě dostali typ na nocleh, pozvání na večeři, i ranní kávu do zdejší Mlsárny. Dva dny v Gerníku byl vyložený relax. Koupačka v potoce, místní jídlo, procházky po vesnici a exkurze v Banátském muzeu. A ty sejry. Čerstvý domácí sýr za pár kaček. No všechno sme zkoupili.

Moc se nám odsud nechtělo, ale museli jsme. Poslední štací na cestě byla nejvýš položená vesnice Rovensko. Je také nejvíc odříznutá od světa a má nejméně obyvatel. Večer jsme zakempili za vesnicí, udělali si tolik vytoužený táboráček a ráno vstali na objednanou lanýžovou snídani u Robina, kde se nám dostalo famozní přednášky o sběru těchto hub.

Poslední banátský den jsme měli sjednaný odvoz zpět na Svatou Helenu, kde jsme srdečně přijali pozvání na zdejší masopust. Musím za všechny podotknout, že místní tedy umí pařit. Hlasitá hudba, tanec na silncici před místní školou a kořalka kam se podíváte. Některé z nás neminula ani nabídka k sňatku, ale bez traktoru, nebo koz ani ránu.

Opustit Banát je vždy hrozně těžké, protože vám přiroste k srdci. Odjeli jsme ještě na den do Bělehradu, kde jsme si prošli nějaké památky, ochutnávali místní kuchyni a posedávali v baru plánujíc návrat do Banátu.